Třetí návštěva bostonské princezny Cindy
Na začátku července k nám opět přicestovala (pro vás již dobře známá) Cindy. Moje páníčka mě na tuto událost předem upozornila, řekla mi, že už jsem velký kocourek, takže musím být na Cindy hodný. Ne jako při první návštěvě, kdy jsem ji místo podání tlapky přivítal naježenými chlupy a syčením. Slíbil jsem, jak jinak, než na psí uši a na kočičí svědomí, že se budu snažit, i když jsem o tom sám pochyboval.
Nastal den, kdy zazvonil zvonec a do dveří vstoupil páníček, v jedné ruce vodítko, v druhé velikánskou cestovní tašku. Za pár dní totiž odjížděl na hudební festival a mě nechtěl vzít s sebou, prý už bych se mu nevlezl do stanu. Cindy by doma zůstala osamocená, takže oba páníčkové dali hlavy dohromady a dohodli se, že Cindy u mě zůstane na hlídání. Několik dnů s námi páníček pobyl a pak se pozdě v noci vydal vstříc mašince, která ho odvezla daleko předaleko. Zůstala tu tedy jen páníčka se zvířectvem - 5 na 1. Ve stejný den, kdy přijela Cindy, páníček totiž přivezl i kamaráda Dalimka. Hotová zoologická zahrada! Bylo už moc pozdě, takže jsme se všichni vydali do postýlek a pelíšků.
Ráno všichni vyskákali z klobouku a hlásili se o snídani. Páníčka nevěděla, ke komu dřív skočit a málem to popletla - dostal bych seno místo dobré kapsičky s rybím masíčkem! Po snídani jsem na chvilku osiřel, Cindy totiž potřebovala vyvenčit. Pejsci prý neumí čurat do zachůdku jako já - heč! A potom jsme celé dny zlobili a zlobili, tedy Cindy zlobila, já jsem byl, samozřejmě, jenom hodný.
Po týdnu se na nás všechny přijel podívat páníček. Se všemi si náležitě pohrál, pomazlil a spolu s páníčkou udělali moc a moc parádních foteček a natočili pár videí. Zkontroloval také, jak se daří našemu novému kamarádovi - králíčku Dalimkovi, který tu s námi bydlí už celý měsíc!