První výročí s Kokim
V neděli to bude přesně rok, co jsem se nastěhoval k mým novým páníčkům. Pamatuji si, jako by to bylo včera, co jsem se ocitl v novém domově. Nejdříve jsem se trochu bál, kde to jsem, ale potom jsem zjistil, že s mými páníčky je docela sranda. Hned po pár dnech jsem jim začal provádět lumpárny.
Kupříkladu jsem se jednou schoval tak šikovně, že si mojí páníčkové mysleli, že jsem utekl z bytu, když páníčka šla pro poštu. Schoval jsem se a ani nedutal, když mě páníčka šla hledat až dolů ke schránkám a potom prohledávala každé patro. Klidně jsem ji nechal, aby šla do 9. patra v horku po schodech a koukala do každého rohu, jestli tam nejsem ukrytý. Až byl čistý vzduch, vylezl jsem a začal mňoukat, abych dostal nějakou dobrotu.
Zpočátku mi moc nešlo chodit na záchůdek, nevěděl jsem, jak se to dělá. Když na mě přišla potřeba, našel jsem si nějaký pěkný růžek a tam jsem ji vykonal. Nakonec jsem ale tomu krásně zelenému záchůdku neodolal a začal jsem na něj chodit.
Zanedlouho si na mě páníčka koupila takovou ošklivou věc, do které mě někdy strčí a pak se mnou někam jde, tam mě potom prohlíží, okukují všude možně, váží mě tam, někdy i píchají. Když jsme tam byli poprvé, vážil jsem půl kila. Teď vážím minimálně 10x víc.Tu ošklivou věc si můžete prohlédnout na fotkách, je taková oranžovo-bílá.
Dostával jsem dobré kapsičky a granulky, abych rostl a rostl. Vlastně je dostávám pořád, ale teď už moc nerostu, už jsem dost velký. Po pár měsících začala přicházet puberta. Hormony se mnou třískaly jako hromy při bouřce. Chtěl jsem tady mít vždy hlavní slovo a nebál jsem se kousnout nebo škrábnout, když si někdo dovolil mě neuposlechnout. Začal jsem také značkovat, to byla moc velká legrace. Vždycky jsem si vybral nějaké místečko a tam jsem se vyčural. Mí páníčci ovšem takovou radost neměli.
Jednoho dne mě páníčkové naložili do té ošklivé věci a šli se mnou ven. Nejdříve jsem nevěděl, kam jdeme, ale pak mi začalo být to místo povědomé. Uvědomil jsem si, že jsme v domečku, kde mě okukují a píchají. Říkal jsem si, co se mnou budou asi dělat dnes. Musím říct, že to si vůbec nepamatuju. Vzpomínám si, že jsem ležel na nějakém stole a tam jsem asi usnul, protože si pamatuji, že jsem se vzbudil až v té ošklivé věci, kdy si mě páníčkové odnášeli domů. Byl jsem ještě trochu rozespalý, asi se mi spalo moc dobře. Když jsem se trochu probral, zjistil jsem, že jsem někde ztratil svoje kouličky. Ptal jsem se na to paničky a ta řekla, že to je v pořádku, že budu hodnější kocourek a nebudu už značkovat.
Ten první rok mi tady utekl jako voda. Mám se tady moc dobře, dostávám dobré jídlo (sem tam i nějaké ukradnu páníčkům, když se nedívají), dostal jsem krásný hrad, ve kterém se moc hezky spí a odpočívá, někdy ke mně jezdí na návštěvu Cindy, s tou se vždycky rádi zlobíme a pošťuchujeme. Zrovna ve čtvrtek za mnou přijela a bude tu teď celý týden. Tak vám potom napíšu, jak jsme si návštěvu užili.